Studánka

Studánka
Studánko pod vrchem skály a mechu,
být otázkou “Proč?” je slyšet tvoje mlčení.
Tak ptám se sám sebe, jak stojím bez dechu
proč chci v tobě plout, když se rozední,
jenom tu nečekat a najít srdce hor.
Chci najít tvou hloubku a jít ještě dál,
Do víru tvých duší. A vrátit bych se bál.
Ty šílená krása a já jen obyčejný tvor,
Mé oči tě sledují, dívej se i ty na ně,
než překrojím hladinu dotykem své dlaně.
Chci tě pít a požehnání zpět ti dávat.
Vždyť kamení a tvá tma jsou ústy Země Matky.
Proč lákáš mě ke skoku po němž není návrat?
…s tebou splynout a nevrátit se zpátky..