Krásný bílý kopec, zdálky viditelné bílé skály upoutaly v minulosti pohledy mnoha lidí. Příroda zde vytvořila unikátní místo, vrchol skalnatého kopce ze kterého je rozhled na všechny strany, v podzemí přímo pod vrcholem jsou pak jeskyně, něco jako spojení nebe a země.Ale dost té geomorfologie, čeští keltové tu měli asi jednu z nejdůležitějších svatyní, napůl cesty mezi Stradonicemi a Závistí. Uctívali zde bohyni Kotys, tak se u nás říkalo galské Eponě, bohyni koní, pastýřce, bohyni královně.
Dodnes se uchovaly pověsti o ní, na tomto blogu je shromáždila pohanka Jasana:
http://jasana.blog.cz/0605/kotys
Ale přidám něco co se nepíše, kdo mi ale uvěří, kdo? Byl jsem tam, v poslední době, ale kdysi taky. Bylo to svaté místo a je svaté pořád, byly snahy to místo zničit, nakonec stačí se kouknout do mapy a uvidíte kamenolom s názvem, který fakt sedí: „Kamenolom Čertovy schody“, posvátný vrchol ale nezasáhl.
Pokud si vyjdete na vrchol, kterému se říká Zlatý kůň, tak se ocitnete v keltské svatyni, která vypadá dnes asi úplně stejně jako kdysi. Až tam budete, tak si všimněte, kolik vzácných kytek tam roste, to nebylo jen nějaké shromaždiště nebo vyhlídka, to bylo a je svaté místo. Druidové tam vodili lidi, protože věděli, jaká energie tam působí. Byli ale i zlí čarodějové, kteří používali jiné síly a toto jim vadilo, škodili tehdy a škodili i nedávno přes kamenolom, který to místo mohl zničit. Druidové měli žáky a toto bylo jedno z míst, kam je vodili, stojíte na vrcholu, nad vámi nebe, kolem pastvina, kytky, tráva a křoviny a pod vámi jeskyně. Sednout si a meditovat.